Pavel Hogel

narozen: 1950 v Olomouci
výtvarná studia:
Univerzita Palackého Olomouc
1970 - 1974

Born 1950 in Olomouc,
Czech Republic
The Art Studies:
University Palacky Olomouc
1970 - 1974

Pokud mluvíme o malířství jako výrazu emocí a pocitů, musíme nezbytně myslet na Pavla Hogela. Malířství Hogel přitom chápe jako tvůrčí akt, který je mu mnohdy důležitější než samotný obraz. Námět a kompozice nejsou u Hogela často předem dané, nýbrž myšlenky jsou rozvíjeny během intuitivního tvůrčího procesu, ve kterém představa, nesená impulsivním, emocionálním a psychickým motorem, roste, upřesňuje se a dozrává. To znamená, že malíř spíše situace prožívá, nikoliv zobrazuje. Spontánnost jako hledání něčeho ještě neobjeveného a nevymyšleného. Obraz reálného světa v této emocionální poloze dává vyniknout pocitovým obrazům – produktům střetávání se umělce se světem a sám se sebou.Tento akt zrodu uměleckého díla probíhá přitom v intenzivním kreativním napětí, s vážností, ale také s impulsivní, téměř animální vitalitou.

U Hogela je to ale nejenom vnitřní rozpor a smyslové zážitky, nýbrž i klíč k pochopení jeho tvorby v pro něj charakteristické symbióze intelektu a intuice. Je to Hogelův malířský intelekt, který mu umožňuje jeho pocity organizovat a uvést je prostřednictvím barvy, kresby, formy a kompozice, do objektivních souvislostí, řádu a harmonie.

Barva hraje u Hogela dominatní roli a je sprostředkovatelkou radosti ze života. Je to zřejmé při srovnání Hogelových starších obrazů s novějšími. Za totalitního režimu dominovaly u jeho majestátních, vážných a melancholických krajin tmavé odstíny zelené, hnědé a červené. Po roce 1989 zazářila jeho díla ve zcela nové barevnosti.
V obrazech, vzniklých po jeho chorvatských cestách, cítíme nově získanou radost ze svobodného života, která je zde vyjádřena rozvolněným rukopisem a prostřednictvím melodických barev plných odlesků modrého jadranského moře a nebe, vznešeného klidu chorvatské krajiny. Změnilo se ale také jeho chápání přírody, výtvarná forma
a rukopis. Obrazy bytostného krajináře se proměnily v abstraktní fantazijní obrazy, v autonomní symboly – atributy krajiny. Pro člověka a malíře Pavla Hogela nastalo šťastné a plodné období plné touhy po poznání – přicházejí nové podněty, noví lidé, nové zážitky. Je to doba srovnávání a otázek – kdo jsem, kde stojím jako člověk a jako malíř? Odpověď na tyto otázky mu přináší malba. Jeho výrazově silné obrazy, s plnými, nasycenými barvami jsou jako výbuch sopky plné pocitů a emocí.

Barva znamená pro Hogela život, je kněžkou jeho imaginace. Intenzivní červená působí jako vulkán pocitů plných vášní, energie a vitality. Je doprovázena žlutou, plnou zářivých slunečních paprsků, které zprostředkovávají radost a životní energii. Uklidňující odstíny okru, vlastní snad pouze plenéristovi, jsou doprovázeny svěží, harmonickou a ukliňující zelenou a jako šperk bývá nasazena mystická modř. Barva je nositelkou tajemných zakódovaných zpráv a pocitových světů.

Malířský intelekt, který Hogelovi určuje nasazení malířské a kreslířské techniky, silně umocňuje působení obrazů. Barva a forma vytvářejí v Hogelových obrazech abstrahovanou strukturu a současně definují prostor, přičemž překládáním různých barevných vrstev a ploch vznikají plastické, téměř perspektivní obrazy velké výrazové hloubky. V tomto barevném a emocionálním mysteriu („Mysterienspiel“) zažívá malířství novou renesanci. Hogel vnáší do malování vznešenost, obřadnost
a nadčasovost. Jeho obrazy, nabité neuvěřitelnou pozitivní energií, vyzařují radost z malování a ze života. Hogel je malíř s nezměrnou tvůrčí silou a vitalitou.

„Neméně hodnotnou byť méně známou součástí Hogelova výtvarného projevu jsou velkoformátové kresby, jejichž početný konvolut dokumentuje způsob jeho tvůrčího myšlení mnohdy bezprostředněji než malířské realizace.V protikladu k opojné barevné orchestraci malířských opusů působí jeho kresby téměř monochromně. Tvarově definované černé útvary mající roli významových symbolů, které vymezují kompoziční rámec, autor napadá nervními zásahy bílých či jinak barevných linií zřetelně gestické povahy. Tímto způsobem výrazně relativizuje jednoznačnost výkladu určitého jevu a naléhavě evokuje filozofické úvahy o proměnách významů a hodnot v čase. Snad intuitivně, avšak přesvědčivě se tak dotýká základních problémů lidského poznávání a bytí vůbec“ (Jiří Hastík in Dominantní akordy Pavla Hogela).

Dr. Vera Kapeller, Vídeň

If we consider painting an expression of emotions and feelings, we have to pay attention to Pavel Hogel. Hogel sees painting as a creative act which is often more important than the painting itself. The subject matter and the composition are rarely a given before the act of creation in his works. Ideas are explored during an intuitive creative process in which an idea, carried further through an impulsive, emotional and psychological vortex, grows, gains definite contours and ripens. That means that the painter experiences the painting rather than depicts the subject matter. In his spontaneity he searches for something not yet discovered or thought-of. The image of reality from this emotional point of view makes it possible for his emotional paintings to stand out. They are the products of the artist’s clashing with the world and himself. This act of birth of a piece of art is an intense, creative struggle of serious art and animal vitality.

For Hogel this is not only his inner conflict and sensory experience, but also the key to understanding his body of work as a symbiosis of intellect and intuition which is characteristic of him. It is Hogel’s painter’s intellect which allows him to organize his feelings and through colour, drawing and composition to organize them into an interconnected, orderly and harmonious whole.

Colour is dominant with Hogel and it is his means of expressing “joie de vivre”. It is palpable when comparing Hogel’s earlier works with his later ones. During the totalitarian regime his serious, melancholy, majestic landscapes were dominated by dark shades of green, brown and red. After 1989 his works started shining in a completely new colour palette. In paintings reflecting his voyage across Croatia we can feel his newly found joy of a free life, expressed by new, looser brush strokes and using melodious colours full of glittering blue of the Adriatic Sea and sky and the noble serenity of the Croatian landscape. Also his understanding of nature shifted along with his art form and his own unique style. A true landscape paintings transformed into abstract, fantasy paintings, into autonomous symbols – attributes of the landscape. For Hogel the man and the painter a new, happy and fruitful period ensued; a period full of longing for knowledge – new impulses, new people and new experiences - has come. It is a time for comparisons and questions – Who am I? Where do I stand as a person and as a painter? The answer to these questions is the process of painting itself. His expressive paintings overflowing with rich colours are like volcano eruptions of emotions and feelings.

Colour means life for Hogel, it is the priestess of his imagination. Intense red evokes an outburst of passion, energy and vitality. It is accompanied by yellow, full of shining sunbeams which bring joy and life force. Calming shades of ochre, characteristic of a landscape painter go together with fresh, harmonious and relaxing green. The crown jewel of the painting is mystical deep blue. Colour is the bearer of enigmatic coded messages and emotional worlds.

The painter’s intellect which makes it possible for Hogel to employ the most effective painting and drawing techniques to give his paintings the greatest possible impact on the viewer. Colour and form create an abstracted structure in his paintings and at the same time define their space. Through overlapping colour layers and areas, texture, almost perspective is created in his paintings thus providing an unusual depth of expression. In this colour and emotion mystery (“Mysterienspiel”) the art of painting is reaching its renaissance. Hogel brings magnificence, ceremonialism and timelessness into his painting. His paintings overflow with unbound positive energy express joy of painting as well as joy of living. Hogel is a painter of incomparable creative force and vitality.

“No less valuable, although less known part of Hogel’s creative endeavour are large-format drawings whose number documents his creative thinking process sometimes more immediately than his paintings. In contrast to the intoxicating colour orchestration of his paintings, his drawings are almost monochromatic. Black, defined shapes fulfil the role of symbols of meaning which determine the composition frame, however the author attacks them with nervous white or colourful lines of a distinctly gestic nature. This way he points out the relativity of any explanation of a single phenomenon and urgently evokes philosophical reflections about changes of meanings and values in time. Maybe intuitively, but no less persuasively, he touches basic conundrums of human cognizance and being itself.” (Jiří Hastík in Dominantní akordy Pavla Hogela)

Dr. Vera Kapeller, Wien

PAVEL HOGEL
Geboren 1950 in Olomouc,
Tschechische Republik
Studium der Bildenden Kunst:
Palacky-Universität Olomouc
1970−1974

Die Kunst von Pavel Hogel erinnert uns deutlich daran, dass die Malerei oft als Ausdruck von Emotionen, Gefühlen und Stimmungen betrachtet wird. Der Künstler versteht die Malerei als einen schöpferischen Prozess, der ihm oft wichtiger ist als das vollendete Bild. Motiv und Komposition sind von Hogel häufig nicht vorgegeben, sondern die Idee wird während eines intuitiven kreativen Prozesses entwickelt, in dem sich seine Vorstellungskraft, angetrieben durch einen impulsiven, emotionalen und psychischen Motor, entfaltet. Der Maler durchlebt mehr die Situationen bei der Entstehung des Bildes, als die vollendete Darstellung. Spontanität als Suche nach etwas noch nicht entdecktem und durchdachten. Das Bild der realen Welt wird in diesen emotionalen Situationen durch Gefühlsbilder vermittelt – Produkte einer Konfrontation des Künstlers mit der Welt und mit sich selbst. Dieser Akt der Entstehung eines Kunstwerks wird durch eine kreative Spannung und Ernsthaftigkeit, aber auch durch eine impulsive, beinahe animalische Vitalität begleitet.

Bei Hogel geht es aber nicht nur um die innere Auseinandersetzung, Widerspruch und sinnliche Wahrnehmung, sondern der Schlüssel zum Verständnis seines Schaffens liegt in einer für ihn charakteristischen Symbiose des Intellekts und der Intuition. Der malerische Intellekt ermöglicht dem Künstler seine Gefühle zu organisieren und bändigen sowie mit Hilfe von Farbe, Zeichnung, Form und Komposition diese in objektive Zusammenhänge, Gesetzmäßigkeit und Harmonie zu bringen.

Farbe – die Vermittlerin der Lebensfreude – spielt bei Hogel eine dominante Rolle. Das wird offensichtlich beim Vergleich seiner älteren und neueren Bilder. Während des totalitären Regimes dominierten in seinen Darstellungen der majestätischen, ernsthaften und melancholischen Landschaften dunkle Schattierungen von Grün, Braun und Rot. Nach 1989 erstrahlten seine Bilder in einer ganz neuen Farbigkeit. Bei den Bildern, die während seiner Aufenthalte in Kroatien entstanden sind, spüren wir die neu gewonnene Freude über ein freies Leben, die sich durch eine gelockerte Pinselführung und melodische Farben, welche das blaue Adriatische Meer und den Himmel sowie die majestätische Ruhe der kroatischen Landschaft widerspiegeln, manifestiert. Es hat sich aber auch seine Auffassung von Landschaft, Ausdrucksform und Pinselstrich geändert. Für den Menschen und Künstler Pavel Hogel hat eine glückliche und fruchtbare Schaffensperiode voller Sehnsucht nach neuen Erkenntnissen – neuen Anregungen, neuen Menschen und neuen Erlebnissen – begonnen. Es ist die Zeit der Vergleiche und der Fragen: Wer bin ich, wo stehe ich als Mensch und Künstler? Die Malerei bringt ihm die Antworten. Seine ausdrucksvollen Bilder mit intensiven und gesättigten Farben sind als ein Vulkanausbruch voller Gefühle und Emotionen Wahr zu nehmen.

Die Farbe ist die Priesterin seiner Imagination und bedeutet für Hogel das Leben. Ein intensives Rot wirkt wie ein Vulkan der Gefühle voller Leidenschaft, Lebensfreude und Vitalität. Dieses wird begleitet durch Gelb voller Sonnenstrahlen, welche Freude und Lebensenergie assoziiert. Die beruhigenden Ockerfarben in vielen Schattierungen verraten einen Landschaftsmaler und werden durch ein frisches, harmonisches und beruhigendes Grün begleitet. Das mystische Blau wird als Krönung und Schmuckstück eingesetzt. Die Farbe als Trägerin von geheimnisvollen verschlüsselten Botschaften und Gefühlswelten.

Der künstlerische Intellekt, den Hogel für seine malerischen und zeichnerischen Techniken einsetzt, erhöht die Wirkung der Bilder. Die Farbe und die Form bilden in seinen Werken eine abstrahierte Struktur und definieren sie gleichzeitig den Raum. Durch die Auftragung von mehreren Farbschichten und Flächen entstehen plastische, beinahe dreidimensionale perspektivische Bilder von einer großen Ausdruckstiefe. In diesem farblichen und emotionalen Mysterienspiel erlebt die Malerei eine neue Renaissance. Hogel bringt in die Malerei die Erhabenheit, Ritual und Endlosigkeit. Seine Bilder, erfüllt mit einer positiven Energie, strahlen Freude über die Malerei und das Leben. Hogel ist ein Maler mit einer unermesslichen schöpferischen Kraft und Vitalität.

„Ein wenig bekannter Teil seines Schaffens sind die zahlreichen großformatigen Zeichnungen, welche die Art seines schöpferischen Denkens oft direkter als die Maltechniken dokumentieren. Im Gegensatz zum Orchester von rauschenden Farben bei den Ölbildern wirken seine Zeichnungen beinahe monochrom. Die durch Form definierten schwarzen Gebilde, welche Bedeutungssymbolen darstellen und den Kompositionsrahmen bestimmen, werden durch den Künstler mit energischen, weißen oder farbigen Linien eines sichtlich gestischen Charakters angegriffen. Auf diese Art relativiert der Künstler die Eindeutigkeit der Interpretation eines bestimmten Phänomens und evoziert dabei die philosophischen Gedanken über den Bedeutungs- und Wertewandel im Laufe der Zeit. Möglicherweise intuitiv, aber überzeugend berührt er die Grundprobleme der menschlichen Erkenntnis und des Seins“ (Jiří Hastík: Dominantní akordy Pavla Hogela).

Dr. Vera Kapeller, Vídeň