„Neméně hodnotnou byť méně známou součástí Hogelova výtvarného projevu jsou velkoformátové kresby, jejichž početný konvolut dokumentuje způsob jeho tvůrčího myšlení mnohdy bezprostředněji než malířské realizace.V protikladu k opojné barevné orchestraci malířských opusů působí jeho kresby téměř monochromně. Tvarově definované černé útvary mající roli významových symbolů, které vymezují kompoziční rámec, autor napadá nervními zásahy bílých či jinak barevných linií zřetelně gestické povahy. Tímto způsobem výrazně relativizuje jednoznačnost výkladu určitého jevu a naléhavě evokuje filozofické úvahy o proměnách významů a hodnot v čase. Snad intuitivně, avšak přesvědčivě se tak dotýká základních problémů lidského poznávání a bytí vůbec“ (Jiří Hastík in Dominantní akordy Pavla Hogela).
