Výňatek z disertační práce...

Vloženo: 14.09. 2016

Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Katedra muzikologie

Výňatek z disertační práce

Dějiny moderní populární hudby v Olomouci se zaměřením na období 1945–1989

The History of Modern Popular Music in Olomouc with an Emphasis on the Period 1945–1989

Autor: Mgr. Jan Blüml Školitel: prof. PhDr. Jan Vičar, CSc. Olomouc 2014

Na poli olomouckého folku se v sedmdesátých letech zapsalo do širšího povědomí duo Hogel a Vychodil. Umělecká spolupráce zpěváka, kytaristy a hráče na foukací harmoniku Pavla Hogela s vokalistou, klávesistou a kytaristou Otakarem Vychodilem započala u v druhé polovině šedesátých let, kdy oba začínající muzikanti – zároveň spolužáci na střední škole – sbírali první praktické zkušenosti v rockové skupině. S ní veřejně vystupovali, například v kulturním domě v Těšeticích na čajích. Přechod k folkové hudbě na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vyplýval jednak z všeobecné popularity daného stylově žánrového typu v této době, jednak z okolností domácí politické situace po roce 1968, která žánru protest songu vytvářela živnou půdu. Klíčovou inspirací pro olomoucké folkové duo však byla hudba populární dvojice amerických písničkářů Simona a Garfunkela. Spolupráce Hogela a Vychodila trvala pouze do roku 1974, kdy podlehla tlaku postupující normalizace.

Duo Hogel a Vychodil při vystoupení ve Václavkově sálu Vlastivědného muzea, první polovina sedmdesátých let. Archiv P. Hogela.

Během několika let písničkáři přesto vystoupili na řadě olomouckých koncertů. Často se hrálo například v Klubu přírodovědců. Vzhledem k tomu, že Vychodil byl v této době studentem matematiky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého, spolupráce s mládežnickým klubem se přirozeně nabízela. Příslušnost obou muzikantů k olomouckému vysokoškolskému studentstvu (Hogel byl rovně studentem, ovšem oborů etopedie a výtvarné výchovy na pedagogické fakultě) přinášela i jiný potenciál, kupříkladu v podobě možnosti pořádání folkových koncertů na studentských kolejích. Folkové koncerty probíhaly také v klubu ve Vodární ulici, dvojice s autorským repertoárem vystupovala i ve Václavkově sálu Vlastivědného ústavu, Divadle hudby a na jiných místech. Díky bohatým kontaktům s hudebními organizátory v jiných městech se Hogel s Vychodilem objevovali rovněž na hudebních akcích v Ostravě – ty probíhaly v divadélku Opera, organizoval je Milan Kaplan, nechyběla ani vystoupení v M-klubu ve Valašském Meziříčí a dalších městech Severomoravského kraje. Díky přátelství s Jaroslavem Hutkou se duo dostalo i na pražskou scénu – společné vystoupení s Hutkou proběhlo v Baráčnické rychtě v rámci programu pojmenovaném podle Hogelovy kritické písně o olomouckém orloji Kokrhání z orloje. Společně s Falešnými hráči duo vystupovalo také na pražských setkáních přátel divadla Semafor.

Prostřednictvím Hutky se Hogel s Vychodilem dostali do blízkosti významného pražského sdružení písničkářů Šafrán, které vedle Hutky tvořili písničkáři jako Vladimír Merta, Vlastimil Třešňák, Vladimír Veit, Petr Lutka, Jan Burian, Jiří Dědeček a další. Společně například v roce 1973 připravovali 1. hanácký folk a country festival v Náměšti na Hané. Akce –, jež v našem prostředí dosud nevídaných rozměrů –,  měla proběhnout ve dnech 10. – 12. srpna 1973 v přilehlém lesním amfiteátru za účasti špičkových československých umělců a více než dvaceti tisíc posluchačů, se však nakonec z politických důvodů neuskutečnila.

Administrativní zákaz populárně hudební akce nebyl v období normalizace ničím neobvyklým. Do této doby se však represe tohoto typu vztahovaly převážně k oblasti rocku, který byl z pohledu komunistické státní kulturní politiky více „problematický“.

Letecký snímek amfiteátru v Náměšti na Hané při festivalu Zahrada 2002. Organizátoři Zahrady zvolili lesní amfiteátr právě díky inspiraci neuskutečněným 1. hanáckým folk a country festivalem.

foto Miloš Truhlář

Festival byl původně koncipovaný jako přehlídka mladé československé hudební scény. Institucionálně jej zaštítil Severomoravský podnik služeb a mládeže. Pokud jde o dramaturgii, svým pojetím vycházel z multižánrových akcí „woodstockovského“ typu, které se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let staly celosvětovým fenoménem. Ačkoliv tedy název 1. hanácký folk a country festival vymezoval relativně úzké stylověžánrové pole, pozvaní umělci se rekrutovali z mnoha okruhů domácí populární hudby, jazz a rock nevyjímaje. Plakáty tehdy avizovaly bohatý program. Mezi vystupujícími nechyběli folkoví zpěváci Jaroslav Hutka, Vladimír Merta, Vlastimil Třešňák, Petr Lutka, Zuzana Michnová, Petr Kalandra, Dagmar Voňková, Miroslav Paleček a Michael Janík, duo Hogel a Vychodil, folkové skupiny Minnesengři a Český skiffle Jiřího Traxlera, country skupiny Taxmeni, Golden Strings (Zlaté struny), Falešní hráči, bluesrocková skupina Energit Luboše Anrdšta.

Multižánrový hudební festival Woodstock konaný ve státě New York v roce 1969 se stal vzorem pořadatelů populárně hudebních akcí po celém světě.

Autorkou plakátů byla tehdejší manželka písničkáře Jaroslava Hutky Zorka Růžová.

Classicartockové Collegium musicum Mariana Vargy, jazzrocková skupina Jazz Q Martina Kratochvíla nebo artrockoví Blue Effect (Modrý efekt). Z hlediska programové koncepce a rozsahu představoval 1. hanácký folk a country festival průkopnický počin nejenom v oblasti tehdejšího Severomoravského kraje, ale v celorepublikovém měřítku. Symbolickou připomínkou hudební přehlídky, jež se nikdy neuskutečnila, dodnes zůstává píseň Jaroslava Hutky Náměšť (Krásný je vzduch), již písničkář původně složil jako hymnu festivalu a která v následujících desetiletích zlidověla a stala se „klasikou“ domácího folkového repertoáru.

Program 1. hanáckého folk a country festivalu z roku 1973. Archiv J. Hutky.

Nápad přenést na Moravu atmosféru amerického Woodstocku vzešel od olomouckých muzikantů Hogela a Vychodila. „S Otou jsme tehdy vymysleli ten první moravský. Kapely s anglickými názvy byly v důsledku politického tlaku nuceny se přejmenovat. V textu jsou na prvním místě uvedeny původní anglické názvy; v závorce jsou potom české názvy, pod nimi kapely vystupovaly v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Organizátoři tehdy počítali a s třiceti tisíci návštěvníky; předem bylo prodáno zhruba dvacet tisíc vstupenek. Viz Tomáš Mazal, in: Hutka.cz [online], Praha 1981. Více k festivalu viz kupř. seriál České televize Bigbít, díl 20.

Woodstock v Náměšti – já měl prarodiče v Ludéřově, Náměšť jsem znal. Po zhlédnutí dokumentu o Woodstocku jsme si říkali, že bychom něco podobného mohli také udělat. Václav Frank se v tom celkem dost angažoval, také Milan Kaplan. Tehdy to bylo dotažené i termínově. Mělo to být velkolepé, nad Olomoucí měl létat balón s reklamou, očekávalo se několik desítek tisíc návštěvníků – mohlo to být jako Zahrada, která se naším neuskutečněným festivalem později inspirovala. […] V mladistvé nerozvážnosti jsme tehdy ale zapomněli, kde žijeme. My jsme v tu chvíli chtěli udělat festival pro radost, na nějaký protest jsme nemysleli. Ve chvíli, kdy se začali zveřejňovat programy, kdo tam bude hrát, se to zpolitizovalo. Nařkli nás, že jsme chtěli stáhnout mládež ze žní. Festival byl v poslední chvíli zakázán, Státní bezpečnost pak musela rozhánět davy lidí, kteří na festival do Náměště dorazily.“ vzpomíná Hogel. Podle vzpomínek Jaroslava Hutky se do Olomouce a Prostějova v den plánovaného konání festivalu sjelo okolo pěti tisíc hudebních příznivců. Ti byli připravenými bezpečnostními sloškami vyváděni z vlaků, vyslýcháni a dotazováni na „skutečný“ motiv festivalu. Hutka situaci dále komentuje: „Ten festival se rozjížděl, už čtrnáct dní před tím bylo prodaných dvacet tisíc lístků, také jsme si říkali, jasně, to pojede. A nějaký Mamula z Ostravy, čtrnáct dní před tím prostě poslal zákaz. A vím, že třeba v Prostějově a v Olomouci na nádraží hlásili, že kdo jede do Náměšti, ať vystoupí z vlaku, také tam vyhodili i nějaký starý dědky a babky, který tam jeli domů. To bylo takové komické.“

Zhruba ve stejné době, kdy se měl konat 1. hanácký folk a country festival, zorganizovalo duo Hogel a Vychodil ve spolupráci s lidmi z okruhu Šafránu komorní folkovou přehlídku na Václavkových kolejích Univerzity Palackého. Mezi vystupujícími byli mimo jiné Hutka, Merta, Třešňák a Lutka.

Také vazba na politicky nepohodlné pražské písničkáře postupně vedla k rozpadu dua. Hogel k tomu poznamenává: „Měli jsme hodně štěstí, dávali jsme si pozor, aby nás nikdo nenahrával. Jednou mi estébáci pouštěli moji údajnou závadnou nahrávku. Řekl jsem jim: ,,To, co tam slyšíte, je šestistrunná kytara, já ale hraju na dvanáctistrunnou". Tím se to tenkrát kupodivu vyřešilo. […] Tady ale folkaře sledovali průběžně, na každém vystoupení někdo byl. Vždycky jsme to konzultovali s Hutkou a Mertou , ti nám ale říkali: ,,Oni si vás někam pozvou a vy jim to nějak vysvětlíte." V Praze tohle mohlo fungovat, tady na periférii to bylo ale tvrdší.

(rozhovor s P. Hogelem z 20. listopadu 2013, archiv J. Blümla. Dále seriál České televize Bigbít, díl 20. Mazal, Tomáš: Písničkář: o Jaroslavu Hutkovi, in: Hutka.cz [online], Praha 1981).

,,Bylo mi jasně naznačeno, že pokud toho nenechám, skončím někde jinde.“ Hudební dráha Pavla Hogela, který v roce 1974 odmítl i koncertní spolupráci s Jaroslavem Wykrentem a plně se soustředil na sféru výtvarného umění, stejně jako Otakara Vychodila na několik let ustala.