Zdeněk Pazdera...

Vloženo: 24.09. 2024

Je zcela pochopitelné, že tvůrce a jeho životní téma procházejí různými situacemi, názory, vztahy, aby postupem času vznikla symbióza společných rysů a podobenství společného osudu, které trvale zůstávají v charakteru. Krajina má své zákonitosti, vrtochy, struktury, tradice, barvy, duši... Při antropologické recepci těchto vlastností splývá malíř s takto daným historickým organismem v jeden celek, stává se jeho subjektivním prvkem; má příležitost vyplnit vakuum mezi vnitřní harmonií, společnou zkušeností z krajiny a možností oka a ruky. Snad se nemýlím, když podobnou snahu přisuzuji Pavlu Hogelovi.

Olomoucký malíř je na první pohled daleko společenského neklidu a skutečných či uměle jitřených teoretických problémů současnosti. Není účelné zařazovat jeho práce z posledního desetiletí do jakéhokoli uzavřeného systému nebo do pravidel úzkých skupinových zájmů a podmínek, které nakonec plní jen málokdo. Při zpětném pohledu na genezi Hogelova výtvarného názoru dokáže vzbudit pochybnosti stejně rychle jako překvapit uvolněnou expresivní spontánností, jež končí na vrcholu kritické hranice. A to je u jinak klidného a soustředěného člověka sympatické. Dokáže sám sebe přesvědčovat o dalších cestách - o nekonečných možnostech linky a techniky pastelu... Křehkost menší plochy a měkké světlo jej vede ke zpětné vazbě chápání přírody v jejich krystalech a jemných detailech.

Plošně cítěná plátna komponuje do zdánlivě uzavřených struktur, které lze při pozorném "čtení" zbavovat vrstev malířské řeči a takto dojít k podstatě a symbolu krajiny. Pozornost je soustředěna na dominující akcent, jež a následovně uvolňuje prostor ostatním místům obrazu. Takto viděná kompozice překračuje rám obrazu a bez porušení rovnováhy se stává součástí prostoru; současně "má něco vlastního" příležitost prorazit umělou bariéru kolem módních zájmů a cechovních chápání vyjímečnosti.

Hogelovým štětcem se krajina proměňuje v plnokrevný barevný symbol vyrovnanosti a klidu, kde se v harmonii soustřeďuje dobro. Kosmické pojetí prostředí směřující k syntéze si věří, nepochybuje. Více než dramatičnost lze vnímat pocit jistoty, klidu a nadčasovosti. V dnešní době to není málo.

Zdeněk Pazdera, Praha, 1991

Zdeněk Pazdera, historik umění a historik, majitel cestovní kanceláře ARS VIVA - CESTY ZA UMĚNÍM